Temné a zkalené...

Temné a zkalené

mraky jdou blíže,

snášejí sbalené

nezdolné tíže:

sutky a sněžení,

klání a vání, –

sinavý rubášek

stráni a pláni.

V čele, půl zmořený,

Seveřík kvačí,

větve a kořeny

stáčí a páčí,

listí rve do kola,

pere a dere,

jak on chce, točí se

všecko, kde které.

Hoj, jak se prohání

vesele kolem

v lítání, kmitání,

dolem i polem;

zvedá se, shýbá se,

třepetá, stiská,

vzpírá se, vtírá se,

píská a výská.

Aj, co mu zpomáhá

hněv jeho kusý,

rve-li sad do naha?

Máj přijíť musí!

Vyklíčí, vytýčí

klasy i květy –

písněmi přetekou

ňádra i rety.