Temné tušení.

U srdce doma bodlo matku.

Do jizby jakby vstoupil duch.

Myšlénky její bloudí v zmatku –

Co z toho bude, ví sám Bůh?!

Snad padl syn, hoch odvážný a smělý,

snad zmrzačený na svůj život celý

štká bez pomoci na umrzlé zemi.

Duch matčin zmítán předtuchami těmi,

svým dálkou nepřervaným svazkem duší

cos hrozného a děsivého tuší.

Děj se vůle boží, matko! Skonal! Přej mu nebe –

S posledním svým vzdechem těžkým na mysli měl tebe.