TEN JEDEN VEČER...

Ten jeden večer z mysli nevymizí.

Modravý půvab líbal na čelo,

hasnoucí slunce lilo zlato ryzí

a měkkým vzduchem léto šumělo.

Zčernalé domy měly úsměv mládí,

přilnavé teplo válo z ulice.

A kouzlo štěstí, které tolik svádí,

vzbudilo radostných snů tisíce.

Bělavé jasno plulo z nedozírna,

chladivý vánek táhl od vody.

Do temné dálky Hané pole žírná

dýchala vůní těžké úrody.

Noc potom přišla měsíčná a smavá,

na spící město ruce vložila.

A jedna drahá zlatovlasá hlava

v mém roztouženém srdci ožila.