TEN NEPOCHOPIL...

Ten nepochopil krásu žití,

kdo neměl nikdy hořkých chvil

a těch, kdy slza v oku svítí,

jak z rána květ bys porosil.

Ach, jenom ten, kdo v dlouhé noci

jen ten ví, co je vzkřiknout moci

tak z celé duše: Den je, den!

Jen ten, kdo bouř zná, vír a shony,

ruch práce, kterou duch je spit,

ty podvečerní může zvony

v jich celé hudbě pochopit.

A tón jich v duši, když až zhynul,

se zadívati v stmělou pláň,

dnu žehnat, který právě minul,

a spokojený sklonit skráň.