TEN OKROUHLÝ MĚSÍC...

Ten okrouhlý měsíc modravý

jak veliká slza se třpytí

a do tmavé šlehá teď doubravy

a stříbrné spřádá tam niti.

Po úpalu denním jaký klid

a jaký to pochlad se sklání,

když velký ten měsíc přijde bdít

nad země už schýlenou skrání!

Ó, dítě, to není luna, věř,

to láska naše je snivá,

jež svítí nám v mrak a svítí v šeř

a do našich snů se vždy dívá.

A nad námi bdí, když spiti snem

své stavíme zámky a chrámy,

a s námi je tu a kam se hnem,

a vždycky a všudy jde s námi!