Ten šáteček...

Ten šáteček tak často líbám,

ach, který ty to víš,

a jak mne při tom srdce bolí,

snad ani nemyslíš.

Ten čekankově modrý proužek,

kraječky – ach jak sen –

v ten bílý batist osud smutný

byl slzou potopen.

Na okně; kvetou betunie –

tak mnohý krásný zvon,

však slyšela jsem v dálce někde

jak v umírání ston. –

A šáteček jsem políbila –

ten sladký jeho lem...

Ach – něco blízko – blízko vzdychlo,

jak otevřená zem.