Ten starý, dobrý úsměv

Ten starý, dobrý úsměv

mně nehodí se již.

Vizte mé zhublé líce,

mé vpadlé zřítelnice:

to že je štěstí říš?

Ne, nemohu se smáti.

Vždyť skorem bych se bál,

že smrt ten smích můj slyší,

že trápení mé zvýší.

A možno trpět dál?