TEN VÍTR

Pěl hloupý Honza, muž ten sladké kaše,

a k tomu hrál:

„Do hrdel, statků chráním právo naše,

klet, kdo je bral.

Ponurý list já vpíšu v dějin knihu

a zkruším ruce proklaté.

– Ten vítr, který vane sem k nám z jihu,

mne ještě pomate.“

Pěl hloupý Honza, muž dobrého piva,

a chmuřil líc.

„Mně nad vše drahá věc je spravedlivá

než pivo víc!

Zdražení jeho nesnesu já klidně.

Hloupého Honzu poznáte.

– Ten vítr, který vane sem k nám z Vídně,

mne ještě pomate!“

Nějaké ruce sáhly v zemi naši

bez mnoha slov.

„Jím – hloupý Honza – dále sladkou kaši,

než dojím, shov!

Protesty zrobím potom neslýchané,

protesty strakamakaté.

– Ten vítr, který sem k nám z Vídně vane,

mne ještě pomate!“

Po Čechách rušno, po Čechách je živo

Kdo spravedlivý hněv dnes necítí?

Komise vládní, k tomu dražší pivo.

Z Honzy je Hamlet: Pít či nepíti?

Napij se, Honzo! Upij v hlavě brouka!

Krejcárek, to nic nedělá!

– Ten chladný vítr, který z Vídně fouká,

zmát’ už tě docela!