TENKRÁT...

Tenkrát bych znovu chtěl ožíti

a v hodině té být zrozen,

až člověk cenu svou pocítí,

až bude osvobozen.

A vím, to nebude spasitel,

biblický Mesiáš nový,

jenž sejme kletbu s našich těl

a spasné nám slovo poví,

však člověk odhodí vesele

lži, jež mu vydechnout brání,

jak Lazar roušky zvetšelé

ve slavném zmrtvých vstání.

Jak zapadnou stará dogmata,

ten falešný nános lživý,

jak toužení velká a rozpjatá

tíž věků nám nepokřiví!

Nebude člověk se žíti bát,

stín záhrobí nebude strašit,

tak půjde radostně žití spád,

vše radostně bude rašit,

a člověk nebude otrok už

v okovech duše i těla,

však volná žena a volný muž

si podají srdce celá –

a potichu jen se usmějí

těm dávným pohádkám ráje,

vše novou půjde kolejí

a prostě se rodí i zraje

a člověk v bratrském splynutí

zas člověka najde všude –

Ach, jakou to touhu vynutí:

až člověk volný bude!

Tenkrát bych znovu chtěl ožíti

a v hodině té být zrozen,

až člověk cenu svou pocítí,

až bude osvobozen.