TENKRÁT, KDY KVETLY JABLONĚ...

Tenkrát, kdy kvetly jabloně

svým červánkovým květem,

já vyskočil jsem na koně

a rozletěl se světem.

Můj Bože – slunce, nebesa,

a kvítím zlaté nivy, –

tu srdce ptákem zaplesá

a dítětem se diví.

A všude lidé veselí

a každý v pozdrav kynul,

dívenky smavě hleděly,

až do dálky jsem splynul...

Ach já, když kvetly jabloně

svým červánkovým květem,

vše po jiném šlo zákoně

a svět byl jiným světem...