TENKRÁTE...

Tenkráte

volalo všecko: zůstaň!

Tenkráte

říkalo všecko: vrať se!

Zelená pěšina vedoucí k domu,

jíž se šlo těžko ve dni vlhkém,

tesklivé bučení dobytka v chlévě,

který nenapájíš dlouho!

Tenkrát tě sevřely teplé dvě ruce,

tenkrát tě volaly oči.

Dni přešly.

Hřmí děla.

Měsíce jdou.

Děla hřmí ještě.

Zelenou pěšinu zasypal sníh,

cesta je neméně těžká.

Ale s čí stopou mísí se tvá stopa?

Kdo sedl v světnici na tvé místo?

Koho to svírají teplé dvě ruce?

Koho volají oči teď?

Nyní

hřmí děla: zůstaň!

Nyní

hřmí děla: vrať se!

Zapomene se všecko,

osoby jako děj.

Bitva je. Hledej svou kuli!

Domů se nevracej!