TENTOKRÁT TADY

S rozkvétající písní ptačího štěstí

přineslo jaro toto poselství:

tentokrát tady,

ty i tví!

Tentokrát tady má krvavá růže kvésti

a vydat vůni bolesti.

Ta stráň, ta mez, co pluh tvůj zanechal,

bude tvůj val.

Tentokrát tady,

v zahradě, kde jsi sázel, zaléval,

ty, věčný krtku, budeš zemi rýt,

anebo tam, v ten lán, který jsi oséval,

padneš jak zrno, zralé k zasévání,

v černý kryt,

aby jsi klíčil tmou,

kde v brázdách bílé plínky schnou

jarního tání.

Tentokrát tady,

anebo tam ten val,

kde mezi dvěma sady

čas do kamení střílny vyhryzal,

za starou zídkou okusíš umírání,

jak vinař víno z vlastního vinobraní.

Tentokrát tady,

kde domov tvůj je sladký,

anebo tam, snad blíž anebo dál,

a vždy ten dům jak zeď za svými zády,

aby ses opřít mohl, věrně stráž svou stál,

aby jsi nemohl ni o krok zpátky,

kdyby jsi zaváhal.

Tentokrát tady

dbej, abys jaru sbohem dal

a snění o štěstí.

Zas měsíc krvavý se v letní noci rdí,

zas kukuřice tajemně šelestí.

Zní šepot duchů v rozjizvené zdi:

Kolikráte jsi odešel nám v dál

utrácet život mladý,

synáčku nerozumný!

Tentokrát tady,

Za tvými humny.