Teplé stisknutí.

By Stanislav Kostka Neumann

Za sivým kroužkem papirosy

ztišen hledím bez hnutí...

na louce duše rozžal kdosi

oheň v nočním vanutí.

Ať jeseň fičí... ať vše kosí

zimy honci třeskutí!

má duše ve tmách ssebou nosí

její ručky stisknutí!

Já nevím, čím as býti chtělo,

zda trochu soucitu jím chvělo,

či snad víc, či vůbec nic...

Když skřehlý tvor u ohně stane,

což ptá se, zda-li proň jen plane,

zda-li hřá se jich tu víc?