TEPNA

Ulice běží od prstů mých nohou až k obzoru zřítelnic,

domy otáčejí se za sluncem,

dělníci krotí stroje,

lidé honí se jak v džungli,

na Náměstí republiky zrodil se smaragdový trávník,

tramvaje závodí jak kyvadla hodin,

cestující v nich vykládají si osud z karet,

trolleybusy projíždějí mýma očima,

automobilista prchá a neví, kde najde vchod do Hadu,

motocyklista právě přejel a netuší, že sedím za ním,

ocelový dravec klofnul kamelota,

když vyvolával, že válka Italie s Habeší skončila,

jde na pátou hodinu,

ulice mění se v módní žurnál,

na obzoru rudě zazářil hasičský meteor,

sviští svůj úzkostný signál,

žene se k sopce stravující životy,

světelné rakety bulvárů srší do křiku motorů,

visící slunce se rozněcují,

auta střílejí po sobě jasnými náboji,

lidé nalévají si světlo do sklenic,

chtějí se koupat v basénu vášní a radostí,

je půl jedenácté,

mocný proud obličejů vylil se z divadel,

má po každé straně síť přítoků,

je již po půlnoci,

proud odtéká,

ještě k ránu ojedinělé kaluže

mizejí v skulinách,

mlékařský vůz

přiváží jitro,

které našel v polích za městem