Terciny.

Tak skutečně, můj život ve tvůj splývá

a není více hranic mezi nimi,

jak bývalo by tak již od jakživa.

Svět, lidé, práce shon – vše marné dýmy!

Své štěstí tlukem srdce zachycuji,

svůj nezdar a vše druhé – svými rýmy.

Tak vše jest rozděleno. Dobře pluji

tím dlouhým mořem. Sedí Láska vzadu

jak lodivod, ať sporné vichry dují.

Jak v asyl svůj se vždycky k tobě kradu,

bouř s mořem nechám venku buráceti,

a lež a podlost, urážky a zradu,

jen nám když teplo, volno – Čas ať letí!