TERCÍNY.

Tak nejprv nestačí nám vesmír celý

a potom všecky tužby naše zkojí

v alkovny stínu jeden koutek stmělý.

Nám zářné slunce nad hlavami stojí,

však patřit v ně se bojíme, jak ptáci,

jenž šťastně minuli bouř v husté chvoji,

a kterým blahem v hrdle zpěv se ztrácí.