TERRA TENEBRA

Síň nebes vysokou kryl obsidián tmavý

skel černých, magických zlou neprůzračnost měl,

třpyt mlhy kosmické, jež v mrazivosti tráví

svá vírná staletí, ji šumně obechvěl;

kde závrať duchová jen vlála všemi směry

nad nihilní a němá rozpětí,

v kruh do věčna se stroucí hemisféry,

čas tekoucí kde možno slyšeti.

Pout mrtvých vlasatic, v níž nenastoupí směna,

jichž početí a zánik neznámy,

jak tajný znak je v černu nakreslena

pro zoufalství a touhu nad námi.

Břeh země snů v tom není moři marném,

kam sahají hvězd bledé krystaly...

Zde vadneme a tajemstvími stárnem’...

aniž jsme jednou k němu přistáli...