TESKNÁ NOC.

Pod černým nebem leží pláně,

dnes žádná hvězda nezří na ně

a vítr přes ně neletí.

Noc nehybná a zachmuřená

je němá žalem, jehož jména

na světě nelze zvěděti.

Krov dusný úž se k domu chýlí,

jak chránit chtěl by ze vší síly

tu svěřenou mu lidskou skrýš.

A nad ní platan v černé kápi

svá křivá kopí do tmy stápí,

co nepřítel jde blíž a blíž.

Tlak doléhá na tvoji duši,

a tvoje srdce zvolna buší,

jak čekalo by hrůzný děj.

Sám jeho tep se prosbou stává,

je úpěnlivá, nedočkavá:

Ó bouři, Pane, bouři přej!