TESKNÉ PŘÍTMÍ

Dnes soumrak tolik sliboval a příliš důvěřivě snil,

po horkém dni se lichotně až k jarním hrudám přichýlil,

dech jeho voněl čekáním, tím které v srdci rozpěje

na sladkou notu vzpomínek zas píseň nové naděje.

Však večer pranic nesplnil, jak zlhostejnělý přišel druh,

jenž v zamyšlení zapomněl na něhy nesplacený dluh

a který jenom únavu má v zraku, kde jsi hledal sen,

a nechce chápat ničeho a nechce býti pochopen.