TESKNICE

A tak jsem šel, tak ujel mnohou míli,

a jak se rozhlížím, vždy dál a dál,

hlas jakýs neznámý a tím víc milý

jak by mne domů zval.

Zas, tulák blázen, moře běží ke mně,

zas medvěd na mne vrčí, rozmazlen,

a prská kol, až skropena je země

řasnatým šlemem sasanek a pěn.

Je řeči živlu těžko porozumět.

Zní nářek z vln? Či smích to rouhavý?

Však oči zavru-li, já náhle slyším šumět

večerní naše doubravy.