TESKNICE

Bragožda je zaplavena

zelení,

pěnice mi všechno říci

nelení.

Po hladině pokojných dní

plyne se.

Hřmění v dálce vzduchem naším

netřese.

Mohl bych se iluzi té

oddati.

Poklidně ji po krajících

snídati.

Vyjdu-li však jako dneska

vzhůru sám,

na tebe a na tebe jen

vzpomínám.

Stále ještě ve své cítím

ruku tvou.

Celičký se rozbolavím

vzpomínkou.

Srdce, mysl tesknice mi

poraní.

Do travičky hlavu bořím

pod strání.