TESKNICE

Měsíční světlo padá na podlahu.

U krbu sedím, v dlaních horkou hlavu,

a myslím na domov.

Zlá erotika koček venku řádí.

A v ohni tancuje mé celé mládí,

hra, scény beze slov.

Jediné brázdy na tvém černém lánu

jsem nevyoral v jarním rosném ránu

a zrna nezasil.

Když nad úhory tvými s tesknou tváří

a zamyšleně stáli hospodáři,

jich trud mi cizí byl.

A dnes ten smutek hořce pláče ve mně,

můj smutek pozdní, daleká má země,

však marný nesmí být.

A po tvých písních duše zasteskla si,

po temném kouzlu krve mojí rasy,

jíž bolest svou chci křtít.