Teskno.

Teskno stromu nad propastí státi,

nikdo v stínu jeho nespočine;

teskno růži v skrytu odkvétati,

nikdo k ňádrům si ji nepřivine. –

Nejteskněji srdci bez lásky je:

k čemu stvořeno a k čemu bije?

Lásko! meči ostrý na dvě strany!

Každý s jásotem tě v prsa vrývá

a byť krev se vyproudila z rány,

do poslední do krůpěje zpívá.

Písni, písni jako vůně vání,

kterým mroucí růže dech svůj tratí,

uvadlou když hlavu k zemi sklání –

kdy mi dáno tebe dozpívati?