TESKNO MI...

Teskno mi, smutno k smrti je,

jako když v podzim se šeří –

Také šlo štěstí, tušil’s je,

tiše kdys kol tvojích dveří!

Tušils’ je, čekal, marně však,

do dlaní tiskl jsi čelo,

a potom cosi v duši tvé

zoufale zavzlykat chtělo.

Teskno a smutno, v podzim jak

drobný déšť z nebe když padá,

jako když smutným pod nebem

teskní květ poslední, svadá.