Tesknota.

Pln tužeb a šeptů jest mladý háj,

v mé struny se loudí zas jarní báj,

a létat se učí zas mnohý sen,

nechť zlomeným křídlem a tají sten.

Znám ještě ten švehol, toť jara vjezd,

a zas mi tak bolno i toužno jest!

Sněť každičká vítá se s ptáčkem svým,

jen mně zase divno, že nemám s kým.

I hledím, kde krouží se cesta v dál,

zda z kotoučů modrých by šátek vál – –

Kol ve květu radosť, v ní rosný žel –

jak poprvé zalkáš, žes osiřel!