Teskný okamžik.
By Adolf Heyduk
Zas země mládne, ven a ven
šumí to, zvučí a zvoní –
Proč jsem hloub duše rozechvěn?
Vždyť je to všecko jak loni,
jenom má hlava se kloní.
Zas země všecka samý květ,
červený, modrý a bílý,
srdce chce k nebi vyletět,
jásá, – a padá a kvílí, –
umřít by chtělo v tu chvíli.