Teskný okamžik.

By Adolf Heyduk

Zas země mládne, ven a ven

šumí to, zvučí a zvoní –

Proč jsem hloub duše rozechvěn?

Vždyť je to všecko jak loni,

jenom má hlava se kloní.

Zas země všecka samý květ,

červený, modrý a bílý,

srdce chce k nebi vyletět,

jásá, – a padá a kvílí, –

umřít by chtělo v tu chvíli.