TESKNÝ ZPĚV.

Kdybys byla u Dunaje kvítím,

rád bych proudem pobřežním se stal,

myšlenek svých zlatým vlnobitím

bílé nohy tvé bych objímal.

Kdybys byla modrým bezem v sadě,

na tvých květů nerozvitou směs

při pohody usměvavé vnadě

nejjasnější krůpěje bych snes’.

Nejsi květný bez, to hruď mou mučí;

červánkem jsi, a když spát chce den,

zavíráš jej růžné do náruči;

jinéhos, mně zbývá rosa jen.

Rosu v očích, plameny mám v duši,

žhavě rudé jako v poli mák;

to, co za dne pálí mě a kruší,

zpívám v soumraku jak teskný pták.