těsto

nelze si nic vymyslit,

jenom skutečnost svou máme

a jen z ní si upřádáme

pravd a snů svých věčný kmit,

jímž se holedbáme;

jako děti na haldách

kutáme a budujeme,

předhistoricky se rveme

jednou v jasu, jindy v tmách,

ale jdeme, jdeme

z marnivosti proroků,

z opiových fantasií,

z rukou zlatých, jež nás bijí,

z bezradnosti otroků

jdeme k harmonii...

nelze si nic vymyslit,

ze skutečnosti sny tkáme,

těsto, které v hrstích máme,

na svobodný, šťastný byt

sobě zaděláme.