TETĚ BĚLE HORSKĚ.

Když v plném jasu mládí jsem tě zřela,

tu jako čtyrletému děvčátku

jsi s úsměvem mi často vyprávěla

tu známou o podkově pohádku.

Dnes, když se dotkl čas i tvého čela,

ji slyšet chce se mi, jak památku,

však vím, že bys mi asi vyprávěla

dnes se slzami žití pohádku!