TETRAMINA

Že máš ráda jasná slova,

natrpklá jak mladé víno,

utrh jsem ti jedno cestou:

tetramina,

Tetramino!

Nevím – princezna snad je to,

milencům jež hlavy stíná,

miluje, a přece stíná:

Tetramina, Tetramina!

Bylina či jedová to,

zákoutí jež hledá stinná;

rány jitří, nezavírá:

tetramina, tetramina!?

Nebo město na pobřeží;

mor je sežeh, mor je svírá,

mrtví bubří, mrtví kvetou:

Tetramina, Tetramina!

Zelená či škeble mořská,

příliv odhodil ji, zmírá,

umřít chce a neumírá:

tetramina, tetramina!

Nebo je to naše láska,

natrpklá jak mladé víno:

miluje a hlavy stíná,

rány jitří, nezavírá,

mor ji sežeh, mor ji svírá,

umřít má a neumírá –

tetramina?

Tetramino!