TĚŽCE SE CHODÍ CITU V ŠATĚ SLOV.

A nediv se: vždyť řeč je vůbec chudá,

že nemá slov, z nichž sestavil bych větu,

když duši se tak v překypění udá,

jak ráda má tě, tobě říct i světu.

Snad doved bych to, být tak pianistou,

hrát na klavíru... Řeč však nedostačí.

Když notuji si valčík v chvíli jistou,

vím, co v něm výská a co je v něm k pláči.