TĚŽKÁ KRŮPĚJ.

S těžkou duší, se sklopenou hlavou

kráčím v dumách pojíněnou travou,

v dál a v širo zamlženým polem.

A mně je tak smutno srdce kolem.

Z šedých lesů divně se to šklebí,

zvedám hlavu pro útěchu k nebi, –

šedo též jak na zemi ta lada.

S výše na čelo mi krůpěj padá.

Těžká je ta krůpěj, s čela v tvář se níží,

těžká je a klesám pod tou tíží.

Snad jsem dumou kohos v soucit zlákal,

kdo nade mnou v nebi sdílně plakal.