Těžké loučení.

Na skalním útesu

pěnkava jásá,

bystřinou od lesů

pospíchá krása,

od stébla ku kmeni,

od rosy k plesu –

ach, jak to loučení,

Šumavo, snesu!

Z ponuré skaliny,

z chatrče prosté,

z jahody, maliny

popěvek roste,

ze zrnek pískových,

z perliček trávy –

odlesk tvůj v prsou mých

duši mi stráví.

Loučení, těžká věc,

srdce mi dusí,

otálím; škoda, přec

jednou býť musí;

život mne vyhání

z rajského kouta –

peruť mám na skráni,

na nohou pouta.