TĚŽKO

Těžko se dýchá

v tom ztuchlém, nevětraném světě

malodušnosti a malomoci,

kde ve dne v noci

střeží kouty a ulice

vášní litice

a pověry,

a člověk před velkým odhodláním

počítá mince, místo srdce údery.

Kde málo je prostoru

pro lety do výše,

kde vratce se staví na klamu, na pýše.

Ve světě lidí, v němž každý

chce sobě být osou,

kde chodí se s kosou

na nedozrálou žeň.

V úzkém prostoru,

v němž lidé do sebe vrážejí

do bolesti,

v němž pro kus domnělého štěstí

se zabíjí

a s balvanem zmatků na šíji

život se stává dřinou,

ne vinou osudu, jen lidskou vinou.