TĚŽKOMYSLNOST.

Stín se plašně do luk níží,

Chlum jest mrakem obestřen,

Mdle se potok sytím plíží

Tam okolo černých stěn;

Šedé páry okres trudí,

Vše dlí v tichém usnutí,

Jen na tůni žalný budí

Ohlas píseň labutí.

Poustka z tmavých smrčin zírá

Nad skalnaté lysině,

Zvonků trudný hlas umírá

V dřímajecí krajině.

Hvězdy zasmušené lejí

Bledý svit na površí,

Tiše na rovech se chvějí

Temnolisté cypřiši.

Hle, co mrákotně tam svítá

Z lůna letních topolů,

Sem tam se po listech kmítá

Ve krvavém plápolu?

Neplaneť to jasná svíce

Hymenea svadební;

Smutné rty a bledé líce –

Totě průvod pohřební!

Černý zástup vážně nese

K lůžku mládce jarého,

Stařec za rakví se třese,

Želí syna milého;

Prolétával, zbrojen lukem,

Skály pusté, hustý keř,

Stříbrohlasých rohů zvukem

V luzích děsil plachou zvěř.

Běloruká děva sedí

Mezi kvítím u rovu,

Měsíc smutně na ni hledí

Z tmavých osik zákrovu;

V němém hoři slzou máčí

Vlasů něžné prsténce,

Očka modrá k nebi stáčí,

Hledajíc tam milence.

Z kaple znějí zvuky trudné,

V duši teskno vlívají,

Z okrouhlých se oken bludné

Stíny vůkol stíhají;

Rosné perly na zem kanou,

Jilmem noční mece vír;

Tam jen, kdežto hvězdy planou,

Trudokojný bydlí mír!