Themistokles na útěku.

Themistokles, vítěz nad Peršany,

místo hodnosti se dočkal hany,

ba on za své úsilí a strasti

prohlášen byl přímo zrádcem vlasti.

Tomu, který zemi osvobodil,

nedopřáno, aby po ní chodil,

prchat musil do nejisté dáli.

Tak se dostal k Admetovi králi.

(V životě snad není chůze těžší

nežli k nepříteli o přístřeší!)

Admetos se nemstil, hostě chránil,

dal mu průvod, když jej neubránil.

Ale moře v nezkroceném jeku

proti němu vstavši na útěku

loď mu k loďstvu athénskému hnalo,

jež tak slavně pod ním bojovalo.

Prosbou, hrozbou plavce v moři širém

zdržel mezi vlnobití vírem.

Pak plul do Asie. Smutná změna!

Vypsána tam přeohromná cena

pro toho, kdo Themistokla skolí.

Však i tam se uchýliti volí,

nežli aby doma na odplatu

odevzdal se popravčímu katu.

Dopsal králi: „Já, jenž otce tvého

vrátil od pobřeží hellénského,

vlasti hájiv v nejtrapnější době,

od svých stíhán utíkám se k tobě!“

Král se divil rozšafnosti jeho,

dal mu města, hojnosť statku všeho.

Ale když zas na Řeky se strojil,

za to milou nadějí se kojil,

ochotně že k vítěznému boji

propůjčí mu dobrou radu svoji. –

A co Themistokles? Zůstal věrným

vlasti své i pod nevděkem černým,

jenž mu srdce rozedíral bolně?

Vypil jed – a skonal dobrovolně.