THUJE.

Skupinou obrovských medvědů

v zahradě sedí thuje,

v nehnutém civí posedu

a vítr do nich duje.

Zelené mechy kožichu

zčechraně, nervosně víří,

funějí v rychlém oddychu,

na hlavách západ jim hýří.

Nalehl větru prudký ráz,

vrcholy těl jim zvrátil,

zašuměl, zahučel trojí hlas,

bručivě pak se tratil.

A znovu vítr doráží,

cuchá jim huňaté šaty,

s divokou rve je kuráží,

pevně však zarostly paty.

Prudce se sněti rozhrnou,

zelené svitne chvojí,

hned ale jehlic obrnou

husté se loubí spojí.

A světlo západu tancuje,

plápolá jejich zády,

obrů tré tiše si notuje

a stařecky kývají brady.