TIBERIUS SEMPRONIUS GRACCHUS.

„Lid nesmí být jen rabem senátorů,“

děl Gracchus kdys, „on roven buď jim všudy,

či do boje má jít jen občan chudý,

jenž v míru trpěl nátlak panských vzdorů.

Ať stejná práva občanských jsou sborů,

tak jenom zhynou rázem vlasti trudy;

vše rozděleno v Římě budiž tudy,

a konec bude nešváru a sporu.“

Leč Nasica, ten boháč nad boháči

se hrdě vzpial: „To násilí je prosté,“

a Gracchovi vstříc s hrdou šlechtou kráčí.

„Aj, toho,“ zvolal, „v postrach luze skoste!“

a Gracchus pad’. Jej šlechta městem vláčí;

leč čeho ždal, až po dnes bujně roste!

Ne sebe jen, i bratry v srdci noste!