TIBIA HARMONICA.

Za zvuků varhan moje rty zajásejte v plesu!

Van Ducha tichý dechnul do květů mé duše,

že touhou chvějí se, dne rosy ve předtuše,

niv spráhlých po úděsu.

Zvon písní nedá jitru svítat hluše!

Moje rty, zajásejte v plesu!

Za zvuků varhan ruce mé sepněte se k díkům!

Dlaň Otcova mým žehná chudým rolím v kraji,

kde ve stínu mých štěpů studánky se tají

mým žízným ústům k líkům,

a v poledni mně těžké klasy zrají –

mé ruce, sepněte se k díkům!

Za zvuků varhan oči mé oroste se v pláči!

Zda nevidíte? V krvi na bolestném kříži

trn hříchů mých i Kristu bolně hlavu tíží!

Ať smilovat se ráčí,

kdy večer dnů mých podzimně se plíží,

mé oči, oroste se v pláči!

Za zvuků varhan srdce mé již se klidem utiš!

Zpěv vigilií něm... Jdou v kuklách do cel mniši.

Bran hasnou pochodně. Tma zpěv i vzdechy tiší.

Ty jásáš, bouříš, smutíš,

noc uspí tě, kde jitra věčná dýší.

Mé srdce, již se klidem utiš!