Tichá blaženosť.

Když při plesích jsem, stává se,

Že stranou tiše stojím sám

Pohřížen ve svých myšlénkách,

A hluk ostatních přeslýchám.

To slasť ta činí, blaženosť,

V níž přáno mi se kochati,

Slasť taková, že nelze mi

Ji rozumem svým stíhati.

Hluk okolo mne množí se,

Já stojím zamyšlen a sám,

Nic neslyším – nic nemyslím,

Než že tě zaslíbenou mám.

A nechť se mocí vichřice

Hřmot okolo mne rozmáhá:

Kde já jsem ve svých myšlénkách,

Tam vládne tichosť přeblahá.

Co ze snů mých mne budí zas

A přivádí mne ke hnutí?

Z tvých úst laskavé slovíčko,

Tvé ruky jemné tisknutí.