TICHÁ LÁSKA

Znám lásku jednu pokornou a tichou,

bez povzdechů a vášnivého chvění.

Nad rozoranou měkkou jarní líchou

tak vítá skřivan první světlo denní,

tak zardějí se v sněhu horská témě,

když orla kruh se slavně snáší na ně,

tak na rolníka vroucně hledí země,

když zlatý déšť se řine z jeho dlaně.

Tak velké roviny a písně táhlé

se v šíři rozvlají, až zem je úzká.

Ó teplé deště na úhory zprahlé,

o tichá lásko, ty má lásko ruská!