Tichá láska.

Ó byla-li to slza vašich zraků,

již v těchto listech uzřel jsem se skvíti –

má poesie vzrůstá do zázraku

a nesmrtelnost se skrání jí svítí!

Ó bylo-li to vzpomenutí na mne,

čím v snění jste se pousmála tiše –

to v moje žití uštvané a klamné

sen andělů svou poesii dýše!

Tou jednou slzou, jež vám s oka skane,

vy vykoupíte moje celé žití,

tím vzpomenutím duše milované

smím věčně žíti, věčně šťasten býti.

A slovo „Sestro!“, plno harmonie,

když slovo „Bratře!“ vzbudí v duši vaší,

to nad vši vášeň v žití krásnější je

a nad šílenou je mi lásku dražší.

Tak v stinných hájích, v listí svadlém loni

květ anemon se z jara zvedá čistý,

v snech pološera kalichy své kloní

a rosné slzy tíží jeho listy.

A když přec slunce zabloudí k nim jednou,

jen jeden paprsk když jim skane v kvítí –

zrak nevinný ty všechny květy zvednou

a jako skvoucí moře stříbra svítí.