TICHÁ MŠE

Je ticho, jako proud,

jenž v spánku ustrnul.

Potichu stele si

potápka v rákosí,

do ticha vidím plout

červánky nad lesy

a tiše list se hnul,

stín přelét' nebesy.

Neslyšný noci dech

i křídla ptáků spjal,

pel usnul v poupatech,

květ snem se zadýchal.

Již nic se nepohne,

šum větví oněměl,

kam oko dohlédne,

kryt korun zprůhledněl.

Svit hvězd se mihl v nich,

třpyt luny do nich pad',

a v lesních zákoutích

vyrostl stínů hrad.

Les celý neslyšně

za noci měsíční

se modlí pokorně

mši tichou půlnoční.