TICHÁ NOC.

List se nechví, ztichla lada,

život usnul v jejich lůně.

Otevřeným oknem padá

šera chlad i jeho vůně.

Umlklo i klopot bědno –

země splývá s nebem v jedno.

Plná noc je. Juž v ní zašly

rysy města, věží, strání;

širý obzor zlatě krášlí

hvězd a světel klidné plání

stejně nad vším, bídou, chlebem –

v jedno splývá země s nebem!

A v té noci, mlhou tkané,

země se ti zemí nezdá;

každý svit, jenž z dáli plane,

mníš: to s nebe září hvězda,

za níž láska, mír se skrývá –

s nebem v jedno země splývá!

I ta prostá duše tvoje

částí nebes božích zdá se:

Myšlénky z ní jak hvězd roje,

v léčivé a tiché kráse

v noc, tvůj život, kanou jemně –

s nebem v jedno splývá země.