Tichá noc.

Tichá noc – po širošíré pláni

ani ruchu nezřít, leč že časem

pozdní pták se smutným ozve hlasem,

leč že vítr těžké listy sklání.

Bez ohlasu květ i rosa padá

na mlčící, zahalené luhy,

že bys viděl, jak se spánek tuhý

lehce jako peří k zemi skládá.

Měsíc jako rosy krůpěj bílá

leží v květu nebes; jeho záře

splývá dolů v lesknoucí se páře,

rubášem zem spící obestýlá.

A jen zvolna člověk tudy kráčí,

jak by tajná tíž mu v cestě stála,

jakby noha rosu střást se bála,

slzami jež jeho nohu smáčí.