TICHÁ NOC.

Je tichá noc a teplá vášněmi.

Tam dole kdes se nalévají klasy.

Radostí prudkou ústa oněmí

a hlava třeští pro nezřené krásy.

Chce se ti něčí ruce pohladit

a v jedněch očích hledat odpovědi.

Ulicí tichou vane cizí klid

a zrak tvůj nějak nepokojně hledí.

Krvavé květy voní do noci,

vášnivé květy radosti a mládí.

Do dálky voláš. Nikde pomoci.

Zářivá láska nečekaně zradí.

Plakávals často v smutku hodinách

slzami včera, dneska vřelou krví.

Roj černých ptáků tvojí duší táh',

toť zoufalství a hrůzy posel prvý.

Leč ne. I slzy možno osušit.

A krev? Ó, krve mám tak málo, málo.

A bude nutno styky přerušit

s vším, co až dosud těšilo a hřálo.

A nutno projít žárem bolesti,

by k světlu byla otevřena cesta.

Novému cíli v oběť přinésti

své staré touhy, myšlenky a gesta.

Močály shnilými už nechodit,

kde bludičky rozkoše klamné svítí.

A nutno je se znovu narodit,

by možno bylo výš' a čistěj' žíti.