Tichá noci, temné moře

Tichá noci, temné moře

plno bájevěštných vln,

pověz, kam ty vzdechy létly,

co prs lidstva děsně hnětly,

a zda jimi vesmír pln?

Mluv, lid tobě svěřil všecko

v klnutí i modlitbách,

nemůž z kletby té být bouře?

viz, cit s křivou v stálé vzpouře,

bratr posud bratru vrah.

Rozvlniž už, noci tichá,

lidských pláčů veletok,

čas uchopí za stavidla

a, než slza v led vystydla,

v trhavý ji pustí skok. –

Až ty vlny přejdou všecky,

osvěží se luh i stráň,

a čím věčnosť ňádro zdobí,

z toho svorné lidstvo zrobí

vínek pro unylou skráň. –