TICHÁ PÍSEŇ.

Přes hory, přes doly vede cesta má

tajemná, šerá a neznámá.

Šla po ní duše již před zrozením mým,

vrátí se po ní zpátky – já vím:

až květy, které jsem sázel, uvadnou

a věků v nepamět zapadnou...

Nad jejich zplihlou a zšedlou zelení

nové pak vyrazí osení...

A to až do klasů vymetá,

půjdou zas jiní do světa...