TICHÁ PLAVBA.

Pod oblohou bez oblaků,

pod drahami mořských ptáků

parník brázdí náš –

jak se mi, ó moře věčné,

zraku lidí nekonečné

dobrým býti zdáš!

Jako louka liliová,

jako pláně opálová

zdáš se v ranní svit –

všecko na hladině klidné

jest jak jitřní slunce vlídné,

bílý jas a třpyt.

Jak by tvojich ňader vlny

tvorům, jichž tvůj klín jest plný,

mléka rozlily –

jak bys obléklo se v bílý,

slunci, tvému choti, milý

úbor spanilý.

Ticho ležíš v jitřní kráse,

ostrov z dálky usmívá se

k tobě, bohyni –

parník tvojí krásou pluje,

v stopě, kterou zůstavuje,

skáčí delfíni...