TICHÁ STRÁŇ

Ukrytá lesní mýtina,

nad kterou slunce zhasíná

tak jako zázrak žhavý...

Etherná hluchost veliká

tvého se srdce dotýká,

vane ti kolem hlavy.

Valí se jako němý proud,

zbavený z vlastní moci pout

ve světle mírném, svatém,

všecka tvá bytost ubitá

tváří v tvář se tak ocitá

před jejím majestátem.

Nelká tu pramen, ševel, šum,

stoupá jen ticho ke tvým rtům

tak jako nápoj těžký,

neklidné všecky představy

na mrtvém bodu zastaví:

zítřejšky jako dnešky.